Kapitola 5 - Alex
Jednoho rána, jsem se cítila poněkud divně. Žaludek na vodě a pocit prázdnoty. Trochu mě to děsilo, snažila jsem se přijít na to, proč mě tohle navštívilo. Uvařila jsem si kafe a chvíli civěla do blba. Nakonec jsem tomu přišla na kloub. Stavila jsem se pro Dariuse, reptal, protože jsem ho vzbudila brzy ráno, ale nakonec přestal. Běhali jsme po lese ve vlkodlačí podobě, do které se Darius uměl přeměnit, tedy ta humanoidní forma. Bylo to fajn, povídali jsme si a závodili spolu, rozuměli jsme si a čas utíkal rychle. Nakonec jsme se smáli a házeli po sobě bláto, které jsme našli v kaluži. Po chvíli začal zvonit mobil, ohlušilo nás to, nepočítali jsme s tím.
„Rita“ pronesl a snažil se protáhnout. Pak se zatvářil bolestivě.
„No, vybrala si tě nymfomanka a ještě k tomu upírka…“ zasmála jsem se.
„Naser si“ zřejmě ho ta poznámka nepotěšila. Zase bylo po náladě. Ale já se zbavila špatného dojmu. Chtěla jsem se umýt, svítilo slunce a bylo ještě teplo. Vzala jsem si v pokoji čisté věci a vyplížila se oknem ven. Pak k autu a na to moje místečko.
Tohle místo jsem objevila během svých výletů do přírody. Zalíbilo se mi tu, nejspíš proto, že tu byl klid a mohla jsem být tiše a poslouchat přírodu. Velké jezero, kolem les a sem tam nějaké místo, které by se dalo označit jako pláž. Vybrala jsem si místo s velkými kameny. Svítilo slunce a bylo teplo, tak jsem se rozhodla ochladit, vlastně to bylo účelem mé návštěvy už poněkolikáté. Svlékla jsem se a pomalu vešla do jezera, bylo chladné a voda průzračná. Moje starosti jako kdyby nikdy neexistovaly. Usmívala jsem se a ponořila jsem se do vody. Měla jsem dojem, že mě někdo sleduje, tak jsem dala na své instinkty. Ještě chvíli jsem plavala, pak se vydala na břeh a sedla si na velký kámen na, kterém jsem měla odložené věci. Dívala jsem se na jezero a sledovala mraky, jak se odrážejí.
Pak kdesi za mnou zapraskala větvička. Maličko jsem s sebou trhla, ale věděla jsem, že tam kdosi je. Otočila jsem se na místo odkud přišel zvuk a viděla jsem tam stát černého vlka. Nasála vzduch, usmála se a upřela svůj pohled na krajinu.
„Sluší se pozdravit, ale to vem čert. Jinak ty jsi mě už viděl, teď jsi na řadě ty“ pronesla jsem a stále se dívala na obraz předemnou. Neodthrla jsem pohled od krajiny, když si vedle mne přisedl.
„Omlouvám se, ale není to poprvé, co jsem narazil na vaše stopy. Jsem Will“ mluvil klidně, jeho hlas se mi líbil. Tak jsem se rozhodla na něj podívat. Nevypadal špatně, měl svalnatější postavu krátké černé vlasy, modré oči a roztomilý úsměv. Nos byl na chlapa tak akorát. Věděla, kdo to je, nebylo to prvně, co se setkali. Will měl toto představení jako neodpustitelnou část.
„Myslím, že přiznání typu, sleduji vás už dlouho není potěšující. Jsem Alex“ pousmála jsem se nad tím. On se usmál na mě, pak jsem pohledem sjela níže.
„Jste spokojená, slečno?“ otázal se a trochu šibalsky se na mě usmál.
„No… není to tak špatné“ a opět se zadívám na jeho obličej. Maličko se mi zdálo, že se začervenal, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Stále se na mne díval a já si jeho pohledu nevšímala.
Po chvíli jsem uslyšela, jak zašeptal: „ Alexandra… nádherné jméno.“
„Další věc, po které si můžu myslet, že jste zvrhlík a šmírák Wille“ dívám se na něj a pomaličku si olíznu rty. Vytřeštil na mě oči, když to viděl, tak jsem se zhluboka zasmála a vydala se do vody. Andrew se smál též a šel za mnou. Chvíli jsme se bavili, potápěli a cákali na sebe vodu. Čas utíkal rychle a bavila jsem se dobře. Připadala jsem si bezstarostná a volná. Pak mne chytil kolem pasu a přitáhl k sobě. Zadívali jsme se navzájem do očí a pak se naše rty setkaly. Tlouklo mi srdce a v hlavě mi dunělo. Vypadal stejně překvapeně jako já, ale nikdo z nás neprotestoval. Přesunuli jsme se na místo, kde jsme předtím seděli, abychom oschli. Povídali jsme si a opírali se o sebe.
„Ehm… Ehm…“ ozval se za námi mužský hlas.
„Ach, promiň Alex, musím už jít. Zapomněl jsem na to, jak rychle to uteklo“ usmál se a políbil mne na čelo.
„Třeba se uvidíme jindy“ usmála jsem se na něj. Cítila jsem se dobře, skoro tak jako po sexu. Už ani nevím, jaké to vlastně je, milovat se s někým. Měla jsem dobré pocity ze dneška a cítila jsem se skvěle. Otočila jsem se za ním, abych viděla, jak odchází a podívala se i na neznámého rušiče klidu a pohody. Řekla bych, že byl jen o maličko mladší než William, ale u nás se to moc nedá určit. Pokud se pravidelně přeměňujeme, náš vzhled se neřídí naším stárnutím. Chvíli jsem tam ještě seděla a užívala si slunce. Brzy se změní počasí, ale nám nikdy není zima. Za to jsem vděčná. Oblékla jsem se, nasedla do auta a zamířila domů do bytu. Nakonec jsem se ještě rozhodla zastavit za Dariusem, jestli je hladina v klidu. Byl momentálně v obchodě a kontroloval knihy.
„Ahoj, jakej byl den?“ otázala jsem se s úsměvem.
„Čus, dobrej“ řekl a po chvíli svraštil nos a zadíval se na mě naštvaně.
„Co je?“ zastavila jsem se a zadívala se na něj.
„Smrdíš jinak“ procedil skrz zuby.
„A co?“ zeptala jsem se a přísně se na něj zadívala. Dál už Darius nic neříalá, jen sklonil hlavu a všímal si svého. Vydala jsem se nahoru do bytu a šla si připravit něco na zub. Naložila jsem si na talíř šunku, sýr, rajčata a olivy. Zašla jsem si sednout do obýváku a pustit si televizi. Postřehla jsem, že G vyšla z pokoje. Sedí si v klidu a pojídá dobroty
„Brý ráno…“ zasměje se. G se uvelebí na křesle a kamsi se dívá. Moc ji nesleduju, užívám si jídlo. Je klid, pohoda a já se cítím dobře. Po chvíli se ušklíbnu, něco mi proběhlo hlavou. Natáhla jsem se pro ovladač a přepla to na něco jiného. Něco o přírodě a predátorech. V duchu jsem se tomu zasmála.
G sebou trhne.
„Bré,“ odpoví téměř neslyšitelně. Věnuji se pořád více jídlu, než tomu co se děje kolem. Něco narazí do okna a G vyskočí, jako kočka, kterou někdo vyplašil. Pak si ale zase v klidu sedne.
Trhne s sebou a začne ji rychle tlouct srdce.
„Wtf!“ utrousí. A jde se podívat, co to bylo. Jak se hne vzduch může G ucítit vůni šunky a k tomu jiný divný více štiplavý zápach, který dobře zná.
Chytne se za nos. „Nemůžeš zkusit použít nějaký dezo?“ nadhodí. G k oknu nejde, jako by věděla, co nebo kdo tam je. A z okna může vidět nějakého chlapa, co se dívá přímo na A.
„Byla jsem si zaplavat…“ a pak se usměje a otočí se na sestru. Toho chlapa nezná, tak mu nevěnuje pozornost a jde si sednout zpět. Po cestě zamumlá: „Debil.“ Na účet rušitele klidu a pořádku.
„Jah… promiň, ale páchneš,“ drží se za nos.
„Co to…“ zarazí se, když si k sobě čuchne. „Mmmmm…“ maličko se zasní a opět se usměje, maličko vycení zuby.
„He, hej, co to jako mělo bejt?“ Zděsí se při jejím zasněném výrazu.
„Nic významného, jen příjemně strávené odpoledne. Co je to zač, to venku? Nějakej chlap…“ podívá se na ni a stále se trochu usmívá.
„Vysokej a dlouhovlasej?“ zeptá se.
„Ani nevím…dlouho jsem na něj nekoukala, ale je to pravděpodobný“ a pustila se opět do jídla.
„Tak toho asi znám…. Můžeš si ho dát k večeři,“ s tichým povzdechem vstala z křesla.
„Jo to tak, kazit si den“ zasmála jsem se. „No jo no…“ pronese.
„Je to upír mé úrovně. Myslím, že by ti i chutnal, uleželý jako dost staré a dobré víno, myslím,“ rozešla se do svého pokoje.
„My, ale upíry nejíme… chutnáte hnusně. Nevím, co to mátě všichni za představy“ a pomalu do sebe nasoukala zbytek jídla.
„No tak to nás tu bude otravovat… protože se rozhodl tady žít, co vím,“ otevřela dveře do svého pokoje. „Možná by bylo ho dobré poznat… a nebo taky ne…“ vešla k sobě do pokoje a zavřela za sebou dveře. Na okně přistál další malý kamínek.
Dál už jsem se ven nedívala, přišlo mi to zbytečné. Pokud tu bude, tak se s ním můžu setkat jindy. Co, ale budu po zbytek dne vytvářet? Zatím jsem to v plánu neměla. Uvelebila jsem s u sebe v pokoji a četla si knihu, kterou jsem si půjčila z obchodu, v podstatě to byla jedna z knih, kterou k nám dovezl nějaký dealer. Prý podporují začínající spisovatele. Zítra bych to mohla říci Gabriele, určitě by si také ráda početla žvásty o nadpřirozených bytostech. Nevím, jak dlouho jsem četla, ale bylo to nudné. Těšila jsem se na jiné věci a když mi zazvonil mobil, bylo to vysvobozující. Oblékla jsem si jiné věci, a vzala si na vrch mikinu. Na náměstí na mě čekal Will. Už když jsem ho viděla, těšila jsem se jako malé dítě na lízátko. Objal mne a políbil. Propadla jsem se do tmy. Pak jsme se vydali do kina.