Kapitola 12
Do stanu mu vběhl zajít. Chvilku na něj překvapeně hleděl, pak si ale všiml, že má něco přidělané na zádech. Vzal si zajíce na klín a oddělal mu ze zad ten papír.
Dobrý den pane!
Jsem v relativním pořádku na hradě nějakého člověka. Prosím nebojte se o mne. Nemohu hrad opustit, i když mám relativní svobodu. Mám obojek, který mne kontroluje, nemohu se dostat na více jak tři kilometry od hranu, nemohu si ho sundat ani nic jiného. Pokud se o to pokusím, dostanu šok, který mne může dostat až do bezvědomí. Mám pro vás také dobrou zprávu, ale prosím posaďte se. Našel jsem vašeho ztraceného syna. Senlion se má taky dobře, stal se z něj velmi silný muž. Co toto psaní píši, sedí tu vedle mne. Prosím postarejte se o Riachu a Agnola. Také se prosím opatrujte.
Ten zajíc vás dovede k nám, prosím běžte v malé skupince, abyste nebyli tak nápadní. Přál bych si vás vidět. Je tu i váš syn, nejsme schopni se sami odsud dostat, ale rádi bychom se vrátili domů. Nebojte se o nás, jsme v pořádku.
S pozdravem
Anchanio Arikko, váš zeď
„Já tě zabiju!“ zakřičel do okolí. Vyběhl ze stanu ven. „Kapitáni!“ zařval na celý tábor. Už byl skoro dva měsíce pryč a on se teď teprve ozval. Už se o něj nebál.
„Tati?“ ozvalo se tiše za ním. „Děje se něco?“
Elf se otočil. „Já toho tvého muže vážně zabiju! Ten blázen se nechal zajmout! Zabiju ho!“ čertil se.
„Dědo?“
Elf se podíval na malého elfíka. „Chtěl by sis udělat výlet?“ podíval se na elfátko, které celé nadšené přikývlo.
Podíval se na svou dceru. „Riachi, jedeme za tvým mužem a tvým ztraceným bratrem. Zdá se, že ho Anchanio našel, aniž by chtěl. Pamatuješ si ještě jak se sundávaly ty hlídací obojky, jak dávají šok?“
Riacha přikývla. „Ano, proč?“
„Tvůj muž i bratr jeden mají. A ať je to bolí!“ čertil se. Nakonec se vydal ke svým kapitánům a rozdával jim rozkazy.
